V minulosti byly stavby výrazně více než dnes ohroženy požáry. Stavělo se zejména ze dřeva, dřevo se více užívalo i v interiéru, i když byla stavba kamennou nebo hliněnou. Do toho se pracovalo s otevřeným ohněm.
Dřevěné stavby bývaly pokryté obvykle dřevěným šindelem a doškem ze slámy. Komín často chyběl a dým unikal otvorem ve stropě. Později se přidaly komíny, ale vařilo se v černých kuchyních na otevřeném ohni. Otevřeným ohněm se i svítilo. Ať již šlo o hořící dřevo v nice, nebo o svíčky. Je logické, že proto již naši předci hledali způsoby, jak obydlí před ohněm ochránit. Takže již v minulosti používali různé ochranné nátěry, které fungovali jako protipožární nátěry dřeva.
Protipožární nátěry známe již ze starověku
Pro starověk byly typické impregnace máčením dřevěných konstrukcí v soli či v mořské soli. Dřevěné konstrukce se dále chránily nátěry vápnem, hlinkou či hliněnou mazaninou. Ty snižovaly rychlost zapálení dřevěné konstrukce, hořlavost materiálů, případně zpomalovaly šíření požáru, takže umožnily včas uhasit případná ložiska.
Protipožární nátěry znal i středověk
Více se však zaměřil na využití různých organických nátěrů. Používala se volská krev, která fungovala díky uvolňovaní dusíku (pyrolýze). Nadále se používalo rovněž bílené vápno, či se využívaly vlastnosti hliněné mazaniny.
Marie Terezie přišla s Ohňovým patentem
Škody po požárech však bývaly tak významné a nebezpečné nejen pro jednotlivá stavení, ale celé sídelní celky, že 21. srpna 1751 byl Marií Terezií dokonce vydán tzv. Ohňový patent. Vesnice musely být vybaveny ohlašovnami požáru, tedy zvoničkami upozorňujícími na nebezpečí. Zavedena byla noční služba vartýřů. Důležité však bylo především zavedení povinných protipožárních zásad při výstavbě nových staveb. Povinnými se staly zděné komíny i hliněná mazanina v dostatečné tloušťce. Další nařízení byla přidána novým patentem vydaným 24. ledna 1787 Josefem II. Ten zakázal stavět celodřevěné domy. Až po střechu musely být z kamene, případně z vepřovic. 15. února 1816 byl dvorským dekretem potvrzen zákaz stavět domy ze dřeva, a byl dokonce rozšířen na hospodářská stavění i na dřevěné ploty.
Protipožární nátěry nepatří jen na dřevo, ale i na ocelové konstrukce a kabely
Moderní protipožární nátěry se aplikují nejen na dřevěné konstrukce, ale i na ocelové konstrukce. Ty při vysokých teplotách rovněž degradují, křehnou a jejich zhroucení bývá příčinou zhroucení celé stavby. Obecně se dělí na zábranové, sublimující a intumescentní (zpěnitelné).
Protipožární nátěry ocelových konstrukcí se začaly uplatňovat až v poválečném období. Rozšířily se i na ochranu kabelů. Jelikož je většina moderních staveb z nosných ocelových konstrukcí, jde dnes o důležitou oblast protipožárních ochranných nátěrů
