Sanace na zámku Vimperk
Vimperský zámek byl bohužel dlouho ponechán svému osudu, což se na jeho stavu nemile podepsalo. Nyní však stavba prochází rozsáhlou rekonstrukcí, na níž jsme se podíleli i my. Zámek totiž málem obsadila dřevomorka a nebýt včasného zásahu, možná by nad ním převzala vládu úplně.
Jak jsme tedy zasáhli?
Dřevomorku jsme se rozhodli nešetřit a použili jsme tedy kombinovaný arzenál. Na zděné i dřevěné konstrukce tohoto původně gotického hradu, přestavěného na zámek, jsme aplikovali jak chemickou, tak i mikrovlnnou sanaci.
Seznamte se s dalším škůdcem: jmenuje se hrbohlav
Se starými známými firmami v oboru škůdců dřeva, jako je z dřevokazného hmyzu tesařík či červotoč, nebo z dřevokazných hub například dřevomorka, jsme vás již seznámili. Dnes jsme si do parády vzali dalšího broučka, jehož přítomnost ve vašich domovech rozhodně není žádoucí, a tím je hrbohlav.
Hrbohlavovo jméno má svůj původ v nepravidelných jamkách, umístěných po stranách hlavy. Hrbohlavů žije po světě samozřejmě více druhů, dřevu ale škodí jen některé z nich. U nás v ČR můžeme najít hlavně hrbohlava parketového (kterému se níže podíváme na zoubek podrobněji), a pak o něco většího hrbohlava dubového a hrbohlava hnědého, kteří k nám byli pravděpodobně zavlečeni z teplejších koutů Zeměkoule.
Hrbohlav parketový: parkety jsou jeho parketa
Hrbohlav parketový je červenohnědý brouk o délce 2,5 až 5 mm. Jeho tělo je podlouhlé, maličko zploštělé a hlava se vyznačuje silnými kusadly. Ta potřebuje k prokousání se svojí oblíbenou pochoutkou: tvrdým bělovým dřevem listnáčů (především dubu, ale také akátu, jírovce, vinné révy či jasanu, případně některých dovezených exotických dřevin). Hrbohlavům u dřeva nejde až tolik o jeho vlhkost, jako spíše o výživovou hodnotu – dřevo musí obsahovat alespoň 1 % škrobu v bělové části.
V optimálních podmínkách má vývojový cyklus hrbohlava délku kolem jednoho roku, v chladnějších podmínkách se tato doba prodlužuje. Dospělí brouci žijí jen asi 14 dnů. To ale nezabrání oplodněným samičkám naklást do dřevních cév či jiných štěrbinek něco okolo 70 vajíček. Z těch se po dvou týdnech líhnou larvy, které vykousávají do dřeva chodbičky.
Jak poznáme, že u nás bydlí hrbohlav?
Hrbohlava můžeme doma najít především v obložení, dřevěném nábytku, nebo (jak již název napovídá) v parketách. Vícero generací tohoto brouka může s přehledem napadený dřevěný materiál naprosto technicky znehodnotit. Jejich přítomnost lze detekovat podle drobných výletových otvorů, obklopených tmavě hnědými pilinami.
Pokud máte podezření, že si vaše parkety vzal do parády hrbohlav, neváhejte a ozvěte se nám – společně určitě něco vymyslíme.
Co byste měli vědět o dřevokazných mravencích?
Pohádky máme snad rádi všichni, ale věřte nám, že zrovna tohoto Ferdu byste doma najít nechtěli. Jmenuje se mravenec dřevokaz, jeden ze 104 druhů mravenců, žijících u nás v Česku a 12 430 druhů, které lezou po celém světě.
Z těch, kteří obývají území ČR, je mravenec dřevokaz rozhodně jedním z největších – a na přední příčky velikostní hitparády dosahuje i v rámci celé Evropy. Královny tohoto druhu mravenců měří na délku až 18 mm. O něco menší jsou pak dělnice, které měří kolem 14 mm a nejmenší jsou s délkou do 12 mm samci. K tomu všemu jsou navíc dřevokazi poměrně dlouhověcí: jejich dělnice se s přehledem dožívají i 13 let.
Jak vypadá mravenec dřevokaz?
Dřevokazní mravenci mají černou hlavu i tělo, jen hruď a první část zadečku bývají zbarvené do červena. Královny jsou vybavené křídly, která však po spáření odhazují, aby mohly založit vlastní hnízdo a pečovat v něm o vajíčka.
Navzdory rozšířenému mýtu se mravenec dřevokaz neživí dřevem, jelikož nedokáže strávit celulózu. Na jídelníčku má mnohem raději sladké výměšky medovicových mšic, nepohrdne však ani jinou sladkou substancí (třeba medem, sirupem či cukrem).
Kde dřevokazy najdeme a jak mohou škodit?
Z globálního hlediska se dřevokazní mravenci vyskytují v celé střední a jižní Evropě, Asii a severní Americe. Jejich původním domovem jsou okraje slunných lesů, ale bohužel pro nás si našli cestu i do dřevostaveb, kde mohou klidně napadnout všechno včetně nábytku.
Do dřeva (nejčastěji smrkového, jedlového či borového) vyhlubují podél letokruhů chodbičky, které nejenže snižují pevnost dřeva, ale rovněž připravují půdu různým plísním, které následně dovrší celé dílo zkázy.
Dřevokazní mravenci se mohou vyskytovat po celý rok a jsou aktivní ve dne i v noci. Mají také zvýšenou citlivost na vnímání vzdušné vlhkosti, a proto bývají před bouřkou agresivní: a to až do té míry, že jsou schopní člověka nepříjemně a bolestivě pokousat.
Máte podezření, že se u vás doma nebo na chalupě usídlili dřevokazní mravenci? Dejte nám vědět, my už si s nimi poradíme!
Našly se důkazy, že pilořitka tu byla již před 53 miliony let
Během obvyklého pátrání po fosiliích pravěkého hmyzu objevil profesor Bruce Archibald v kanadské provincii Britská Kolumbie dokonale zachovalý otisk předtím dosud neobjeveného předchůdce dnešní pilořitky.
Tento plných 7 centimetrů dlouhý praprapředek dnešní pilořitky velké dostal latinské jméno Ypresiosirex orthosemos. Kromě velikosti se však od dnešního dřevokazného hmyzu kupodivu zase až tolik nelišil.
Stejný způsob života v rozdílných podmínkách
Z nalezených fosilií se vědci snaží především odvodit, jakým způsobem se svět stavěl opět na nohy poté, co vymřeli dinosauři. Dospěli tak k závěru, že již před 53 000 000 lety byly tehdejším pilořitkám k dispozici stejné podmínky, jaké vyhovují i jejich dnešním potomkům.
Zkamenělé pozůstatky potvrzují, že již tehdy na Zemi rostly jedle, borovice, smrky, sekvoje a pravděpodobně také jalovce. Z listnatých stromů byly zastoupeny javory, buky, břízy, olše, topoly a jilmy.
Pilořitky si v těchto dřevinách tehdy stejně jako dnes hloubily chodbičky, ve kterých (zjednodušeně řečeno) si pěstovaly houby, které jim sloužily jako potrava. Rostlinné toxiny z těchto hub, společně s výměšky, které produkují pilořitky, pak napadený strom pozvolna oslabovaly, případně jej úplně zahubily.
Jedním rozdílem mezi tehdejším a dnešním životním prostředím pilořitek byla teplota okolního vzduchu. Země tehdy byla celkově teplejší a zimy byly pouze mírné, kdy teplota klesla k nule jen zřídkakdy, pokud vůbec.
Máte podezření, že by se potomci pravěkého hmyzu mohli vyskytovat i u vás doma? Neváhejte a kontaktujte nás, rádi vám pomůžeme.
Proč je dobrý mykologický posudek před opravou střechy
Renovujete rodinný dům, chatu či chalupu? Pokud se jedná o rekonstrukci většího rozsahu, je dost dobře možné, že budete chtít opravit mezi jiným i střechu. A pokud má tato střecha jako základ dřevěnou konstrukci (což je dost pravděpodobné), je rozumné nechat si vypracovat mykologické posouzení jejího stavu. Proč?
Ušetří vám to starosti
Díky mykologickému posudku budete přesně vědět, které části dřevěné konstrukce krovu je bezpečné v konstrukci ponechat a které je potřeba vyměnit. Zjistíte i příčiny a následky různých defektů na původní střeše, takže jim budete moci během rekonstrukce předejít. Navíc dostanete i doporučení nejlepšího dalšího postupu při odstraňování vad, na jehož realizaci se můžeme rovnou domluvit.
V konečném důsledku ušetříte čas i peníze
Představíte-li si situaci, kdy na mykologické posouzení zapomenete, mohlo by se stát následující: střechu za nemalý peníz zrenovujete, ale za pár měsíců zjistíte, že je dřevěná krovová konstrukce napadená dřevomorkou, plísněmi či dřevokazným hmyzem, takže můžete rekonstruovat znova. A čeká vás další kolečko zdlouhavých prací i finančních výdajů. Řekněte sami: nebylo by lepší se tomu vyhnout?
Jak to bude probíhat?
Po vzájemné dohodě navštívíme daný objekt a provedeme první prohlídku dřevěných konstrukcí. Tehdy můžeme detekovat některé pouhým okem rozeznatelné defekty: například kostičky hnědé hniloby, nebo prachový rozpad dřeva způsobený dřevokazným hmyzem. Abychom ale měli jistotu, že vašim dřevěným konstrukcím nehrozí jiná, zatím neviděná, hrozba, odebereme z několika míst ještě vzorky pro laboratorní posouzení.
V návaznosti na výsledky z laboratoře se společně můžeme domluvit na dalším postupu projektu opravy vaší střechy. Pomůžeme vám jak se sanací a další prevencí výskytu dřevokazných hub, ale pokud budete chtít, klidně to na nás můžete nechat celé: tesařina a pokrývačské práce jsou totiž také naše doména!
Protipožární ochrana dřevěných konstrukcí
Dřevostavby jsou krásné, útulné a hezky voní. Navíc se se dřevem dobře pracuje a každá dřevěná konstrukce bude ve výsledku vypadat hezky. Jak je to ale s ochranou proti ohni?
Hořlavost a požární odolnost
Nejdříve ze všeho bychom si měli vymezit základní pojmy. To, že dřevo hoří, víme asi všichni. A abychom mohli zvýšit jeho odolnost proti ohni a sálavému teplu, měli bychom se naučit rozlišovat následující základní pojmy:
Hořlavost
Hořlavost je ukazatelem toho, jak jednotlivý materiál přispívá k šíření a intenzitě požáru. To, jakou má které dřevo hořlavost se určuje pomocí bodu vzplanutí, bodu zápalnosti, bodu hoření a vlastního rozkladu dřeva, což jsou vše hodnoty uvedené ve stupních Celsia.
Požární odolnost
Požární odolnost je schopnost konstrukce plnit svou nosnou funkci a zachovávat tvarovou celistvost. Jedná se vždy o časový údaj, který nám sděluje, jak dlouho je daná konstrukce schopná odolávat vlivům ohně.
Jak dřevu snížit hořlavost?
Obecně lze říci, že snížit hořlavost dřeva je možné omezením přístupu kyslíku k jeho povrchu, případně napuštěním (impregnací) dřeva látkou, která znemožňuje hoření. První možnost se přitom ukazuje být mnohem účinnější a do praxe se uvádí pomocí protipožárních nátěrů.
Protipožární nátěry můžeme rozdělit do 3 skupin podle toho, na jakém principu fungují:
- Zábranové nátěry, které doslova brání přístupu kyslíku k povrchu dřeva, ovšem nemají žádnou izolační schopnost.
- Intumescentní (zpěňující) nátěry, které při působení vysokých teplot nekolikanásobně zvětší svůj objem – tedy doslova napění. Výsledná uhlíkatá pěna pak funguje jako termoizolační vrstva. Tyto nátěry se dnes používají nejčastěji.
- Sublimující nátěry, které kombinují vlastnosti obou předchozích typů. Jejich nevýhodou je ovšem vysoká cena.
Protipožární nátěry by měl vždy aplikovat profesionál, který dovede spolehlivě vybrat vhodný typ, správně si připraví podklad a nátěr odborně nanese. Neriskujte proto aplikaci svépomocí a raději se obraťte na nás.
Začíná období tesaříků krovových: jak je odhalíte?
Tesařík krovový je často větší pohromou než červotoč. Je totiž mnohem odolnější, vydrží vyšší teploty a jeho přítomnost je často odhalena až ve chvíli, kdy už je pozdě. Jak tedy postupovat, aby se vám nic takového nestalo?
Zaprvé: poznejte svého nepřítele
Vývoj tesaříka může trvat klidně i 15 let a probíhá ve 3 stádiích: vajíčko, larva a dospělý brouk. Z klidně až 200 nakladených vajíček se za 2 – 3 týdny vylíhnou larvy, které jsou právě nejnebezpečnější a nadělají největší škody. Larvální stadium trvá bohužel dost dlouho – v závislosti na okolních podmínkách se larvy vyvíjejí po dobu 3 – 10 let. Poté se na další 2 – 4 týdny zakuklí, jako dospělý brouk si prokoušou poslední chodbičku a výletovým otvorem opustí dřevo.
Zadruhé: zjistěte, co má rád
Tesaříci si na rozdíl od červotočů libují v teple. Pro larvy je ideální okolní teplota 25 – 32 °C při vlhkosti dřeva kolem 30 % a relativní vzdušné vlhkosti kolem 90 %. Právě díky jeho zálibě v teple najdete tesaříka v těch teplejších částech budov: například v horních částech trámů, kde je jejich přítomnost na první pohled těžko zjistitelná. Kromě krovů je tesaříka možné najít i v dřevěných podlahách nebo sloupech. Vybírá si ovšem výhradně suché a měkké dřevo jehličnatých stromů.
Zatřetí: detekce pomocí smyslů
Nebojte se, nebudeme vás nic nutit ochutnávat. Při detekci přítomnosti tesaříka využijete jiné smysly: zrak, hmat a především sluch. Prostřednictvím zraku můžete tesaříka zaregistrovat podle drobných pilinek, které se sypou z napadeného dřeva. Po hmatu můžete tesaříka ve dřevě odhalit pomocí drobných výdutí, které lze prstem promáčknout. Nejspolehlivěji jej ale najdete patrně pomocí sluchu.
Larvy totiž zpracovávají dřevo ostrými, až 3 milimetry dlouhými kusadly. Jejich hodování bývá zpravidla relativně snadno slyšitelné – hlavně v noci, či spíše nad ránem. Pro větší jistotu si můžete vypomoci i instalovaným mikrofonem.
A na závěr to nejdůležitější: pokud máte podezření, že se ve vašich trámech děje nějaká neplecha, bez obav nás kontaktujte a společně se dohodneme na postupu řešení.
Jak fungují sanační omítky?
Navzdory rozšířenému přesvědčení není sanační omítka samospásným řešením vlhkých zdí. To neznamená, že by nefungovala. Jako první krok je však potřeba najít příčinu toho, proč zeď vlhne a zavolat si odborníky, aby provedli odborné posouzení stavu a vhodnou metodu sanace. Teprve potom bude mít sanační omítka své opodstatnění a plnit svůj účel.
Co je to sanační omítka
Sanační omítka je speciální druh omítky s nízkou nasákavostí a vysokou paropropustností. Od obyčejné omítky se liší také tím, že je mnohem poréznější. Právě díky vysoké poréznosti odvádí sanační omítka vlhkost z vnitřku zdiva na povrch, kde se může volně odpařovat. Aplikace sanační omítky má, jak už jsme zmínili výše, smysl na zdech, kde byl odstraněn zdroj vlhkosti.
Složení sanační omítky
Jelikož musí sanační omítky rychle vyschnout a ztvrdnout, musí být jako pojivo použit hydraulický materiál: portlandský cement, hydraulické vápno. Pro zvýšení pórovitosti omítky se pak přidává lehčené plnivo, jako je pemza nebo perlit. Příslovečnou tajnou přísadou jsou pak rozličné přísady upravující zpracovatelnost a přilnavost, a napěňující složky.
Životnost sanační omítky
Sanační omítky mají tu skvělou vlastnost, že zabraňují rozpuštěným solím z vlhkého zdiva vytvářet na povrchu neestetické mapy. Ionty solí (konkrétně chloridů, dusičnanů a síranů) se usazují právě ve zmíněných četných pórech sanační omítky a nestihnou se tak dostat na povrch, kde by krystalizovaly.
Po určité době však mohou póry sanační omítky ucpat úplně, a ta pak ztrácí své původní vlastnosti a je potřeba ji opět obnovit. To se může stát během několika měsíců, ale i několika let – záleží jednak na kvalitě použitého materiálu a především pak na míře zasolení původní zdi.
Naše rada na závěr zní: máte-li vlhké zdi, na kterých se začíná rozrůstat plíseň, nevyhazujte peníze za drahé nátěry ve snaze vyřešit problém svépomocí. Raději nám napište či zavolejte a problém vyřešíme společně, rychleji a efektivněji.
Outkovka a pórnatka
Organismů, které ničí dřevo a dřevěné konstrukce, je nečekaně dlouhá řada. Outkovka a pórnatka nejsou jména postaviček z nového kresleného filmu, ale dřevokazné houby, které mohou škodit i na dřevěných konstrukcích u vás doma. Pojďme se na ně tedy podívat trochu blíže.
Outkovka zprohýbaná (Antrodia sinuosa)
Outkovka hoduje na mrtvém dřevě jehličnatých stromů, hlavně smrků a někdy i borovic. Dovnitř objektu se může dostat s napadeným dřevem, při vhodných podmínkách ale může vyrůst i na již hotových konstrukcích (hlavně ve sklepech). Napadené dřevo časem hnědne a lupínkovitě se rozpadá.
Jak vypadá?
Mladé plodnice outkovky jsou bílé a pružné, ty starší pak postupně hnědnou. Outkovka prorůstá dřevem důkladně a těžko se od něj odlupuje. Typické je pro ni její celerové aroma. Mycelium může posléze prorůst i do zdiva nebo betonu, který pak může také narušit. Nejlépe se jí daří na tmavších místech, s vlhkostí dřeva kolem 35 % a okolní teplotou kolem 25 °C.
Pórnatka Vaillantova (Poria vaillantii)
Pórnatka je jedním z nejhorších škůdců v dolech. Vyskytuje se také ve sklepech a dalších vlhkých prostorách, ovšem doly jsou jejím fenoménem. Napadené dřevo dokáže zcela zničit: to se nejprve kostkovitě rozpadá, až dokud nelze úplně rozmělnit na prach.
Jak vypadá?
Pórnatka vytváří velké, tenké rhizomorfy různých tvarů, vzhledem trochu podobné dřevomorce. Mladé z nich jsou čistě bílé a měkké, starší mívají žluté skvrny. Díky myceliovým provazcům se pórnatka dokáže šířit dřevěným i nedřevěným substrátem. V laboratorních podmínkách dokázala vyrůst i o 12 mm za den. Daří se jí na vlhkém substrátu (35 – 40 % vlhkosti), při teplotě kolem 27 °C.
Nařízení proti zavlékání tesaříka Aromia bungii do EU
Dne 3. 1. 2019 vydal ÚKZÚZ (ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský) nařízení k zavedení mimořádných rostlinolékařských opatření, sloužících jako prevence před zavlečením a rozšířením tesaříka druhu Aromia bungii. Nařízení vstoupilo v platnost kvůli výskytu tohoto druhu v Itálii a na území Německa.
Seznamte se s tesaříkem Aromia
Tesařík Aromia bungii je původem z jihovýchodní Asie, tedy Číny, Korey, Vietnamu a Tchajwanu. Napadá především dřeviny rodu Prunus, což jsou broskvoně, meruňky, švestky a třešně. Jelikož není schopen letů na dlouhé vzdálenosti, byl do Evropy dovezen nejspíše ve dřevě nebo dřevěných obalových materiálech, vyrobených z výše uvedených dřevin.
Tesařík Aromia je asi 4 cm dlouhý, má leskle černé krovky a výrazně červený štít. Samičky mají článkovaná tykadla zhruba stejně dlouhá jako tělo, tykadla samců jsou ještě delší. Samičky kladou podlouhlá, nazelenalá vajíčka o délce asi 2 mm. Životní cyklus tesaříka Aromia bungii trvá v rozmezí od 2 do 4 let, v závislosti na vnějších podmínkách.
Jak tesařík Aromia škodí
Nejvíce škodí samozřejmě larvy, které vyžírají běl dřeva výše zmíněných ovocných stromů, někdy se prokoušou až na jádro, kořeny stromů ale nenapadají. Prokousané chodbičky mohou být klidně až 60 cm dlouhé. Napadené dřevo poznáte podle výletových otvorů v kmeni. Dospělí brouci se pak živí spadaným nebo nahnilým ovocem.
V čem spočívá ochranné nařízení?
V rámci nařízení je zakázáno dovážet výše zmíněné dřeviny ze zemí, v nichž se tesařík vyskytuje. Zákaz platí pro živé dřeviny ve formě stromku, s kmenem o průměru více než 1 cm. Vztahuje se také na samotné dřevo z těchto stromů a dřevěný obalový materiál. Piliny nebo třísky podobného dřeva, dovážené do Evropy, musí mít příslušné fytosanitární vysvědčení.
Každý, kdo zjistí přítomnost tesaříka Aromia bungii, nebo má podezření na jeho přítomnost, má ze zákona povinnost kontaktovat ÚKÚZ.
