Jak si poradit s plísní v domě?

Říká se, že plísni se obzvláště daří v zimním období, kdy nedostatečně větráme. Tím dochází ke špatné cirkulaci vzduchu a hromadění vzdušné vlhkosti. To je pro plíseň ideální živná půda. Jakmile spatříme vlhké mapy na zdech a typický zápach, měli bychom okamžitě jednat.

Chraňte své zdraví

Neřešená plíseň v domě s sebou nese řadu zdravotních rizik. Jelikož uvolňuje nebezpečné spory, dochází k četným alergickým reakcím. Ty se nejčastěji projevují dráždivým kašlem, kýcháním, rýmou nebo slzením. Při dlouhodobém pobytu může plíseň poškodit sliznici dýchacích cest, vyvolat bolesti hlavy a podráždění pokožky. Mohou se též objevovat mykotická onemocnění.

Rozlučte se s plísní navždy

V interiéru se nejčastěji setkáme s černou plísní, a to v koupelně, na zdech nebo kolem okenních rámů. Z toho důvodu bychom se měli vyvarovat sušení prádla v bytě, sprchování bez použití ventilace či vaření bez digestoře. Jako první pomoc se doporučuje pravidelné a vydatné větrání. To platí zejména v zimě, kdy bychom měli větrat nárazově. To znamená otevřít okna na několik minut dokořán. Dále se zaměřte na zdi. Ty mají dýchat, proto je těsně neobestavujeme nábytkem. Naopak u zdi ponecháme malý prostor, aby zde mohl volně proudit vzduch.

Když všechny rady selžou

Pro odstranění plísně jste udělali maximum, a přesto se nevzhledné černé fleky na zdech, stropě a v okolí oken objevují? V tom případě si pozvěte odborníky, kteří s plísní jednou provždy zatočí. Dokáží totiž identifikovat, o jaký druh plísně se jedná a co na ni nejvíc zabere. K její likvidaci používají nejmodernější metody, jež jsou zároveň šetrné k životnímu prostředí. Jednou z nich je likvidace plísně pomocí mikrovln. Touto cestou dojde k postupnému vysušení zdiva, které vyhřívá zevnitř, nikoliv zvenku. Ve srovnání s běžně používanými vysoušeči dojde k vysušení během několika dní, ne měsíců.

Plíseň ve sklepě způsobuje nezdravé prostředí i likviduje uskladněné věci

Plísně nejsou nic příjemného, a to ani když jde o plíseň ve sklepě. Našemu zdraví škodí více, než jsme si ochotni připustit. Skutečně stojí za řadou závažných až smrtelných nemocí. Současně znepříjemňují bydlení a ničí též uskladněné věci. Ať již jde o uskladněné produkty ze zahrádky, nebo jiné věci, které si chceme uchovat a odložili jsme je do sklepa.

Sklepům plíseň nesvědčí

Pro odložení starých věcí se v minulosti obvykle využívaly podkrovní prostory. Ty teď však revitalizujeme na obytné, takže se věci opět přesouvají do sklepů. Zde však trpí vlhkostí a rychle degradují. Uskladněné věci z kůže pokryje plíseň, textilní zatuchnou a objeví se na nich fleky. I v tomto případě jde o plíseň. Ničí se věci ze dřeva i z kovu. Dokonce i s kompoty může být problém. Vytvořili jste si nádherné sklenice s vlastnoručně popsanými či malovanými etiketami? Ty rychle zvlhnou a zplesniví. Podobně jako ozdobné látečky na víku. Do plesnivého sklepení nepatří ani víno. Neježe degradují jeho etikety, problém je též s korkovými zátkami, zejména když nejsou zavoskované.

Ve sklepě, kde se vyskytují plísně, se nebude dařit ani uskladněnému ovoci a zelenině. K jejich uskladnění sice potřebujeme obvykle vlhčí prostředí, ale to, co na ovoci nepoškodí sušší vzduch, to zničí plíseň ve sklepě, která se přenese na uskladněné výpěstky ze zahrádky.

Plíseň napadá i dřevěné konstrukce

Sklepní plíseň (Coniphora puteana neboli popraška sklepní) je vlastně houba. Objevuje se všude, kde je vlhko, i v místech, kam zatéká. Nejde tedy výhradně o sklepní výskyt. Může se objevit i v podkroví, v kolnách, a v místech, kde je dřevo vystaveno větší vlhkosti. Tato houba je teplotám výrazněji odolnější než dřevomorka. Optimálně roste při 23 °C, ale nepřekvapí jí ani teplota 35 °C. Aby se sklepní plíseň na dřevu uchytila a způsobila jeho rozklad, potřebuje dřevo 30 až 65% vlhkost. Při napadení se dřevo nakonec rozloží na prach.

Jak se zbavit plísně ve sklepě?

U sklepů pro skladování ovoce a zeleniny je důležité především celoroční odvětrávání. Pomůže též každoroční bělení sklepů vápnem. Nemusí to však stačit. Plíseň v domě či v bytě, ale i konkrétně plíseň ve sklepě, bývá zapříčiněna problémy s hydroizolací stavby. Může chybět zcela, nebo již dosloužila. Bývá nutná odborná sanace stavby. Na tu se zaměřuje naše společnost Sanako. Odstraňujeme škůdce se zaměřením na sanaci dřeva.

Jak si poradit s červotočem?

Uslyšíte-li doma během noci vytrvalé chroupání, měli byste zpozornět. S největší pravděpodobností se vám pustil červotoč do trámů, krovů či dřevěného nábytku. Jakmile na dřevu uvidíte malé dírky a chodbičky či najdete na zemi dřevěný prášek, je třeba reagovat vskutku rychle. Červotoč má opravdu velký apetit.

Seznamte se, červotoč

Červotoč je malý brouk, jehož velikost se pohybuje mezi 2-4 mm. Škodlivý je jak ve stádiu larvy, kdy se živí dřevem, tak jako dospělý jedinec prokousávající si pověstné chodbičky. Proto je potřeba se při jeho likvidaci soustředit na obě stádia vývoje. Červotoč je totiž schopen naklást i 40 vajíček, z čehož vyplývá, že se ve dřevě dokáže velmi rychle rozmnožit. Ovšem zbavit se ho není jen tak. Červotoči jsou totiž velmi odolní, nevadí jim sucho, vlhkost, teplo ani chlad.

Jak zlikvidovat červotoče umrlčího?

Tento druh červotoče má tmavě hnědé tělo a malé žluté skvrnky na štítu. S největší chutí se pouští do dřeva listnatého, jakým jsou duby, jilmy nebo kaštany. Ovšem nikoliv do nábytku, nýbrž do dřevěných konstrukcí vystavených působení mrazu. Čili v ohrožení jsou krovy, trámy a fošny. Z toho důvodu je ideální si na likvidaci červotoče pozvat specializovanou firmu, která s ním rychle zatočí. Ohled je brán rovněž na přírodu, proto se můžete spolehnout na bezpečný a ekologicky šetrný postup, jenž je prováděn formou mikrovlnné technologie. Dojde ke kompletní likvidaci červotoče umrlčího ve všech jeho stádiích vývoje. Mikrovlnné působení funguje na principu ohřevu molekul vody zasahovaného materiálu. Pokud se v něm nachází živé organismy, dojde ke změně jejich buněčné struktury, následkem čehož odumírají. Tato metoda neznehodnotí původní dřevo ani ostatní materiály, a navíc příliš nezatíží vaši peněženku. Je vhodná k zneškodnění dřevokazného hmyzu, plísní a hub.

Stavbám voda škodí, vysoušet je třeba zdivo, podlahy, střechy i terasy

Životodárná voda je sice nezbytná pro náš organismus, stavbám ale spíše škodí. Nasáknuté zdivo nebo voda zateklá do konstrukce podlahy je velmi nepříjemným problémem. Začínají se tvořit plísně, rosí se okna, stavba podivně zapáchá, nábytek je vlhký. V takovém místě nelze žít.

Život ve vlhkosti zanechá následky na vašem zdraví. Může způsobit neustále se vracející nachlazení, záněty a alergie, a to ani nemluvíme o vlhkém oblečení a zápachu.

Kdy je vysoušení zdí, střech, podlah nebo teras zapotřebí?

Existují čtyři hlavní situace, kdy přichází na řadu vysoušení:

Stavby či rekonstrukce: Pokládáte finální podlahovou krytinu? Předtím je vhodné provést vysoušení podlah, jinak riskujete deformaci položených krytin a tvorbu plísní.

Vodovodní havárie: Příčina havárie na rozvodu vody či topném systému sice byla odstraněna, ale kdo odstraní veškerou vlhkost, jež se vsákla do zdí a podlah? Do zdi domu může vlhkost vniknout i kvůli poruše na okapovém svodu.

Povodně a přírodní katastrofy: I velká průtrž mračen nebo povodeň může mít za následek nasáknutí domu vodou. Po odčerpání vody přichází na řadu vysoušení teras, střech, zdí, podlah.

Staré stavby: Ve starých objektech bez hydroizolace se objevuje vlhké zdivo kvůli vzlínání vody z terénu.

Nejste si jistí, jestli je zdivo vaší nemovitosti také nasáklé vodou? Nechte si od nás změřit vlhkost a posoudit situaci.

Moderní metody nevyžadují vytrhání celé podlahy ani bourání

Jak probíhá takové vysoušení střech, teras, zdí a podlah? Využívají se i běžné vysoušeče, ty se však doplňují tzv. cirkulační metodu. Pomocí cirkulační metody se dá vysušit rovněž tepelná izolace (minerální vata, polystyren). Spočívá ve vhánění suchého a teplého vzduchu do zatečené konstrukce, na jiném místě se vlhký vzduch odsává, odčerpává se voda.

Doba trvání procesu vysoušení je individuální, obvykle se vysouší 10 až 14 dní. Samozřejmě je vhodné začít co nejdříve. Čím déle necháte vlhkost působit, tím vyšší budou způsobené škody.

Protipožární nátěry nejsou pouze záležitostí dnešní doby

V minulosti byly stavby výrazně více než dnes ohroženy požáry. Stavělo se zejména ze dřeva, dřevo se více užívalo i v interiéru, i když byla stavba kamennou nebo hliněnou. Do toho se pracovalo s otevřeným ohněm.

Dřevěné stavby bývaly pokryté obvykle dřevěným šindelem a doškem ze slámy. Komín často chyběl a dým unikal otvorem ve stropě. Později se přidaly komíny, ale vařilo se v černých kuchyních na otevřeném ohni. Otevřeným ohněm se i svítilo. Ať již šlo o hořící dřevo v nice, nebo o svíčky. Je logické, že proto již naši předci hledali způsoby, jak obydlí před ohněm ochránit. Takže již v minulosti používali různé ochranné nátěry, které fungovali jako protipožární nátěry dřeva.

Protipožární nátěry známe již ze starověku

Pro starověk byly typické impregnace máčením dřevěných konstrukcí v soli či v mořské soli. Dřevěné konstrukce se dále chránily nátěry vápnem, hlinkou či hliněnou mazaninou. Ty snižovaly rychlost zapálení dřevěné konstrukce, hořlavost materiálů, případně zpomalovaly šíření požáru, takže umožnily včas uhasit případná ložiska.

Protipožární nátěry znal i středověk

Více se však zaměřil na využití různých organických nátěrů. Používala se volská krev, která fungovala díky uvolňovaní dusíku (pyrolýze). Nadále se používalo rovněž bílené vápno, či se využívaly vlastnosti hliněné mazaniny.

Marie Terezie přišla s Ohňovým patentem

Škody po požárech však bývaly tak významné a nebezpečné nejen pro jednotlivá stavení, ale celé sídelní celky, že 21. srpna 1751 byl Marií Terezií dokonce vydán tzv. Ohňový patent. Vesnice musely být vybaveny ohlašovnami požáru, tedy zvoničkami upozorňujícími na nebezpečí. Zavedena byla noční služba vartýřů. Důležité však bylo především zavedení povinných protipožárních zásad při výstavbě nových staveb. Povinnými se staly zděné komíny i hliněná mazanina v dostatečné tloušťce. Další nařízení byla přidána novým patentem vydaným 24. ledna 1787 Josefem II. Ten zakázal stavět celodřevěné domy. Až po střechu musely být z kamene, případně z vepřovic. 15. února 1816 byl dvorským dekretem potvrzen zákaz stavět domy ze dřeva, a byl dokonce rozšířen na hospodářská stavění i na dřevěné ploty.

Protipožární nátěry nepatří jen na dřevo, ale i na ocelové konstrukce a kabely

Moderní protipožární nátěry se aplikují nejen na dřevěné konstrukce, ale i na ocelové konstrukce. Ty při vysokých teplotách rovněž degradují, křehnou a jejich zhroucení bývá příčinou zhroucení celé stavby. Obecně se dělí na zábranové, sublimující a intumescentní (zpěnitelné).

Protipožární nátěry ocelových konstrukcí se začaly uplatňovat až v poválečném období. Rozšířily se i na ochranu kabelů. Jelikož je většina moderních staveb z nosných ocelových konstrukcí, jde dnes o důležitou oblast protipožárních ochranných nátěrů

Tesařík v zimě pokročil v páchání škod. Pojďte jej profesionálně zlikvidovat

Tesařík krovový je nebezpečný spolubydlící. Jakmile se usadí v našich dřevěných konstrukcích, začne jim odpočítávat čas. Likvidace tesaříka je nutná, rozhodně se nevyplatí čekat.

Jestli se u vás doma usadil nejnebezpečnější škůdce našich krovů, tesařík krovový, určitě poznáte. Na odkrytém trámoví můžete pozorovat povrchové, později hlouběji vyhlodané chodbičky a na prach se rozpadající dřevo. Larvy tesaříka poznáte i poslechem. Stačí utichnout. Jde však už o larvy starší dvou let. Takže takové, které naše trámoví zkrmovaly již nějakou dobu. Mladší larvy lze odhalit pouze pomocí mikrofonu.

Larvy tesaříka se vyvíjejí podle prostředí různě dlouho

Z vajíčka se larva vylíhne zhruba za dva až tři týdny. Její vývoj na dospělého jedince pak trvá od třech až do 10 let, někdy dokonce 15 let. Po zakuklení se asi do třech týdnů vylíhne dospělý jedinec. Dospělec nežere, pouze naklade zhruba 100 až 200 vajíček a do měsíce umírá. Nebezpečím jsou tedy larvy, které je stěží v konstrukcí najít, přitom ji při silnějším napadení dovedou extrémně rychle zlikvidovat. Likvidace tesaříka není snadná. Amatérskými zásahy téměř nemožná.

Tesařík doslova miluje vysoké teploty. Jak je to s ním v zimě?

Zatímco třeba červotoč nepřežije teploty nad 30 až 40 °C, proto se jednodušeji likviduje, tesaříkovi tyto teploty nevadí. Tesaříka však neohrozí ani chlad. Ve venkovních konstrukcích larvy přestávají v zimě dřevo požírat, avšak ve vnitřních vytápěných prostorách pokračují v hodování i v zimě. Nemyslete si však, že zima tesaříka zničí. Tesařík i mimo interiér či v nezatepleném podkroví zvládá i jen mělce pod povrchem dřeva přežít i dlouhodobé teploty pod -20 °C. Larvy zahybernují a po oteplení pokračují v požeru.

Tesařík krovový je specialistou na naše měkké jehličnaté dřevo

Je doslova gurmán, který miluje naše krovy ze smrku. Smlsne si i na modřínu, borovici či jedli. A není pouze problémem starých krovů. Často si domů přineseme nakladená vajíčka ve zcela novém trámoví. Takže ani nové střešní krovy nemusí být již zanedlouho bez svých nenasytných obyvatel. Kromě krovů se rád pustí i do podlah nebo nábytku z jehličnatého dřeva. Krovy jsou ale jeho vášeň, a právě zde je problém tesaříka likvidovat.

Poradit si s tesaříkem není snadné

Než se o larvách dovíme, zavrtají se hluboko do trámoví. Povrchové nátěry nepomáhají. Nejsou účinné ani impregnace nových krovů. Nad výskytem tesaříka přitom nejde jen tak mávnout rukou. Likvidace tesaříka je záležitost pro odborníky. Nejčastěji používanou metodou je mikrovlnná sanace. Díky této metodě lze najednou zlikvidovat i další škůdce v konstrukcí, třeba červotoče, ale i dřevokazné mravence.

Mikrovlnná sanace odstraní plíseň na zdi rychle a důkladně

Plíseň na zdi trápí mnoho českých domácností. Nejde jen o estetický problém, pokud dlouhodobě vdechujete výtrusy z těchto plísní, mohou u vás vzniknout různá onemocnění včetně alergických reakcí. Právě proto je tak důležité s plísní bojovat.

Velmi často se objevují plísně v koupelně, tam je totiž trvale vlhké prostředí, které se jim líbí. Právě nyní v podzimním období, kdy je vlhko všude kolem nás, málo větráme, hodně topíme, se mohou snadno rozšířit i do jiných místností.

Plíseň je vlastně houba, má ráda vlhkost a utěsněné prostory

Plíseň na zdi není nic jiného než houba, to, co vidíte na zdi, je konkrétně jemné bílé, černé či barevné podhoubí. Tato houba má moc ráda vlhkost, protože je tvořena z velké části z vody, líbí se jí omítka a zdivo, dřevo, plasty i sklo, má ráda tmu a utěsněné prostory. Právě proto se plíseň častokrát objeví jako reakce na nová nekvalitní plastová okna, která místnost úplně utěsní.

Co naopak nemá ráda, je čerstvý vzduch, sluneční světlo a sucho. Pokud se jí chcete zbavit, můžete vyzkoušet následující rady:

často větrejte,
roztahujte žaluzie, aby k vám do místností mohlo světlo,
nesušte prádlo v nevětrané místnosti,
odsuňte nábytek ode zdí, aby zdi mohly dýchat.

Existují také speciální přípravky proti plísním, jež obvykle stačí nastříkat na postižené místo. Někdy však ani tyto rady a chemické dezinfekce nepomohou. Problém bývá zakořeněný daleko hlouběji a je potřeba pozvat si odborníky, kteří váš dům pořádně vysuší.

Jednou z variant je mikrovlnná sanace

Jestliže se s plísní v domácnosti, kanceláři či jiných prostorách potýkáte dlouhodobě, je na místě zavolat odborníky na tzv. sanaci zdiva. Zdivo odborně vysuší, a jelikož plíseň potřebuje vlhko, z vašeho domova zmizí.

Způsobů sanace vlhkého zdiva a dřeva je vícero, jedním z nich je mikrovlnná sanace. Funguje podobně jako vaše mikrovlnka, jen se v tomto případě neohřívá vaše večeře, nýbrž zeď. Materiál ozařovaný mikrovlnami se rovnoměrně vysuší a spolu s ním vyschnou i plísně tvořené z většiny vodou.

Oproti jiným metodám mikrovlnná sanace dřeva značně vyniká:

funguje daleko rychleji,
neničí strukturu materiálu,
není cenově nedostupná,
nepoužívá žádnou chemii,
nemění vzhled ani vlastnosti materiálu.

Mikrovlnná sanace se dá provádět v jakémkoliv ročním období za jakýchkoliv teplot. Proto řešte odstranění plísně v bytu klidně hned. Čím dříve se jí zbavíte, tím dříve budete zase dýchat zdravý vzduch.

Stavby je potřeba chránit nejen před hmyzem a houbami

Vaši nemovitost neohrožují jen dřevokazné houby a dřevokazný hmyz. Nebezpečí hrozí pochopitelně i ze stran živlů: naštěstí konkrétně před ohněm existuje poměrně solidní prevence — protipožární nátěry.

Jste-li majitelem nemovitosti, obzvláště takové, kde se nachází například sídlo firmy, musíte ze zákona být schopní prokázat, že jste v rámci protipožární ochrany udělali maximum opatření. To znamená nejen vyvěšené protipožární předpisy a školení zaměstnanců, ale mimo jiné také zabezpečení dřevěných a/nebo ocelových konstrukcí stavby protipožárními nátěry.

Nátěry dřevěných konstrukcí staveb

Chaty, chalupy ale i veškeré další stavby s částečnou nebo úplnou dřevěnou konstrukcí budou rozhodně potřebovat aplikaci protipožárního nátěru. Ten sice není kouzelný, a tak neučiní dřevo zcela nehořlavým, ale obalí jej ochrannou vrstvou, která pak slouží jako izolace. Pokud by došlo k požáru, promění se tato vrstva vlivem tepla v hustou nehořlavou izolační pěnu. Ta následně oddálí ničivé účinky ohně a sálavého tepla, což pro vás znamená více času a tím i větší naději na uhašení požáru.

Nemusíte se bát, že by protipožární nátěr nějak změnil vzhled dřevěných částí vaší stavby. Většina nátěrů je průhledných a kresba dřeva je pod nimi i nadále vidět.

Nátěry ocelových konstrukcí

Ocel se od dřeva pochopitelně zcela diametrálně liší — a to nejen vzhledově, ale i svým chováním při požáru. Zatímco dřevo hoří a uhelnatí, ocel se roztéká, ohýbá a praská, takže je velice těžké odhadnout, kdy se stavba může zřítit. Nátěry ocelových konstrukcí fungují v principu stejně, jako nátěry na dřevo: nátěr představuje ochrannou vrstvu, jež se vlivem sálavého tepla promění v termoizolační pěnu, která konstrukci ochrání na dostatečně dlouhou dobu, abyste stihli minimalizovat škody.

Nátěry na ocelové konstrukce mohou být v různých barvách a vyrábí se v několika variantách: nátěry do interiéru či exteriéru, nátěry ředitelné vodou anebo ředidlem. Vždy si ale pamatujte, že protipožární nátěr musí nanášet profesionální proškolená firma. To jsme samozřejmě i my. Pokud tedy stavíte, nebojte se nám ozvat!

Dřevozbarvující houby: je třeba se jich bát?

Kromě dřevokazného hmyzu (červotoč, tesařík a další) a dřevokazných hub (dřevomorka či koniofora) můžete někdy na dřevě najít stopy přítomnosti i dalšího živočišného druhu, kterým jsou takzvané dřevozbarvující houby.

Do této skupiny se někdy zařazují i plísně, které také mohou způsobovat nežádoucí zbarvení dřeva do různých odstínů žluté či narůžovělé. Hlavní podskupinou dřevozbarvujících hub však jsou houby modrací. Ty, jak již název napovídá, způsobují nežádoucí zbarvení běli dřeva do tónů šedomodré až šedočerné barvy. Toto zbarvení se pak projevuje v podobě skvrn o různé velikosti, zasahujících do různé hloubky dřeva.

Jaké mohou vzniknout škody?

Dobrá zpráva je, že dřevozbarvující houby nezpůsobují žádné změny fyzikálních vlastností dřeva. Nemění tedy jeho tvrdost ani pevnost, jelikož nerozkládají buněčnou stěnu dřevěného pletiva. Modrací houby ale škodí dřevu z estetického hlediska, jelikož mění jeho přirozený vzhled a narušují jej neestetickými tmavými skvrnami. Důležitější ale je, že mohou připravit optimální živnou půdu pro další dřevokazný hmyz, houby i plísně, a navíc může modré zbarvení přítomnost těchto škůdců dočasně maskovat.

Ideální podmínky pro modrací houby

Podobně jako plísně a dřevokazné houby potřebují i modrací houby ke svému růstu určité procento vlhkosti dřeva. Pro dřevozbarvující houby se ideální vlhkost pohybuje mezi 33 a 83 %, při teplotě vzduchu mezi 20 a 25°C.

Modrání nejčastěji postihuje dřevo jehličnatých stromů, není to ale pravidlem. Zpravidla se modrací houby zabydlují na čerstvě pokácených stromech, vystavených působení vlhkosti, lze je ale najít i v živém dřevě. Odstín nežádoucího zbarvení závisí na konkrétním druhu dřevozbarvující houby:

Aureobasidium

Řadíme mezi tzv. nedokonalé houby. Vyskytuje se po celém světě, a kromě dřeva může škodit i na rostlinách nebo textiliích. Způsobuje tmavé, černošedé zabarvení.

Ceratocystis

Způsobuje modrošedé zabarvení, světlejší než rod Aureobasidium, a to nejčastěji na dřevu borovic, případně smrku.

Sclerophoma

Způsobuje nežádoucí šedavé zabarvení dřeva borovic a smrků. Skvrny se objevují především na povrchu napadeného dřeva.

Graphium

Původce tmavě šedomodrého zbarvení borovicového či smrkového dřeva.

Chcete mít naprostou jistotu, že jsou dřevěné konstrukce u vaší stavby bezpečné a nehrozí jim poškození od nežádoucích organismů? Nechte si od nás vypracovat mykologický posudek!

Vyznáte se v odborných termínech z oblasti dřevokazných hub?

Když je řeč o dřevokazných houbách, případně i o plísních, často můžete zaslechnout odborné termíny (většinou odvozené z latinských pojmenování) jako třeba spóry nebo mycelium. Jste si ale 100% jistí, že víte, co tato pojmenování označují?

Abyste už nikdy nemuseli tápat, sestavili jsme pro vás malý slovníček pojmů, týkajících se dřevokazných hub a plísní:

Stélka

Vlastní tělo houby, které je tvořeno hyfami (viz níže). Stélka houby se dělí na dvě části: vyživovací (vegetativní) a fruktifikační (rozmnožovací). Vyživovací část tvoří mycelium, neboli podhoubí; fruktifikační část se nazývá plodnice.

Hyfy

Mnohobuněčná vlákna, z nichž je tvořena stélka houby. Hyfy se bohatě větví a mohou dorůstat do až překvapivé délky.

Mycelium

Síť vláken, která tvoří vyživovací část houby. Právě mycelium proniká do napadeného dřeva, ze kterého následně odčerpává živné látky, tedy celulózu nebo lignin.

Spóry

Jedno nebo vícebuněčné částečky (výtrusy), pomocí kterých se houba rozmnožuje. Vznikají v útvarech ze spletených hyf v rámci plodnice houby a následně jsou roznášeny do okolí větrem, hmyzem nebo s vodou.

Plodnice

Fruktifikační neboli rozmnožovací část houby. V době plné aktivity dokáže jedna plodnice vyprodukovat až 10⁸ spór za hodinu. Vzhled plodnice je specifický pro každý druh houby a je proto nejspolehlivějším klíčem k jejímu určení.

Rhizomorfy

Silné a dlouhé provazovité útvary, spletené z povrchového mycelia. Houba jimi živiny nečerpá, ale naopak rozvádí a může se tak rozrůstat po velké ploše. Rhizomorfy jsou typické především pro dřevomorku domácí.

Ligninovorní houby

Houby, které se z napadeného dřeva živí ligninem (tmavší část dřeva) a způsobují následně bílou hnilobu, spojenou s korozivním rozpadem dřeva.

Celulózovorní houby

Houby, které se z napadeného dřeva odčerpávají celulózu (buničinu) a způsobují následně hnědou hnilobu, spojenou s kostkovitým rozkladem dřeva.

Parazitické houby

Dřevokazné houby, které napadají pouze rostoucí (tedy stále živé) stromy či keře.

Saprofytické houby

Dřevokazné houby, které napadají pouze řezivo a již vybudované dřevěné konstrukce.

Saproparazitické houby

Dřevokazné houby, které nepohrdnou živým ani zpracovaným dřevem. Do této skupiny patří většina dřevokazných hub.